Sváteční slovo kazatele Církve bratrské Jana Asszonyiho

Každému se nemůžeme zavděčit

Dlouhý popis
Mgr. Jan Asszonyi

Narodil se v roce 1966 v Ostravě. Kazatel Církve bratrské.

Původní profesí elektrikář. Absolvent Evangelické teologické fakulty UK v Praze. Působil jako kazatel pražského žižkovského sboru Církve bratrské. Jako vojenský kaplan se zúčastnil mise SFOR v Bosně a Hercegovině. Nyní působí v brněnském sboru Církve bratrské na Kounicově. S manželkou Danielou má dva syny Šimona a Vojtu.

Každému se nezavděčíme

Mezi Ezopovými bajkami najdeme příběh o starci, chlapci a oslovi.

Šli do města. Chlapec seděl na oslu, kterého vedl stařec. I potkali kolemjdoucí, kteří se pohoršovali nad tím, že hoch se veze a stařec jde pěšky. Stařec i chlapec to slyšeli a po chvíli přemýšlení došli k tomu, že na tom něco je a vyměnili se. Stařec jel na oslu a hoch vedl osla.

Jak tak jeli dál, potkali další pocestné. Ti kriticky pokyvovali hlavou s tím, že je to ostuda, když se starý muž nechá vézt a mladík musí pěšky vedle něj. Měli dojem, že na tom něco je. I vzhledem k předešlé kritice se rozhodli, že oba půjdou vedle osla pěšky.

Když pak potkali další poutníky, viděli, jak nevěřícně potřásají hlavou. Proč jdou oba pěšky, když s sebou mají dokonale zdravého osla? I napadlo je, že by na oslu měli jet asi oba. Sedli si na něj a jeli dál do města.

Kolemjdoucí, kteří viděli dva muže na chudákovi oslovi, trousili poznámky o tom, že je to hrozné, jak ti dva týrají nebohé zvíře. Stařec i chlapec slyšeli i toto. Co by tedy měli udělat? Co je správné? Rozhodli se, že osla vezmou na ramena a ponesou ho, aby mu ulehčili.

Do města bylo nutno přejít cestou přes most. Stařec i chlapec na něm ztratili rovnováhu. Osel jim vyklouzl z rukou, spadl z mostu a utopil se.

Tolik Ezopova bajka. Starci i chlapci v našem příběhu šlo o jednu věc. Šlo jim upřímně o to, aby konali dobré, aby jednali dobře. Ten jejich příběh nám klade otázku, co je dobré? Existuje nějaké měřítko dobra?

Jsou lidé, pro které je měřítko dobra v nich samotných. Jsou to oni sami. Příliš neberou ohled na druhé a často tak ubližují sobě i druhým.

Jsou ale lidé jako chlapec a stařec v našem příběhu, kteří se v upřímné touze o dobro snaží naslouchat všemožným názorům, a pak se podle nich také zařídit. Jenže ono se nejde zalíbit všem. Vždycky se najde někdo, komu se na našem jednání něco nebude líbit. Je tak vlastně vůbec možné dojít k dobrému? Kde ho hledat?

Myslím, že je to možné, ale je potřeba ho hledat jinde, než v nás samotných. Dobro je jinde.

Myslím, že dobro můžeme hledat v rozhovoru s bližními a také v rozhovoru s Bohem.

Tento rozhovor je pro mě zvlášť inspirativní, protože zjišťuji, že Pán Bůh je ke mně dobrý a co možná víc, Pán Bůh je dobrý svým způsobem. Odpouští, je trpělivý, shovívavý, ochotný se obětovat. A to je cesta, na jejímž konci je dobro i v našem lidském životě.

I my se můžeme nechat inspirovat tímto Božím jednáním a každý den ve své rodině, v zaměstnání, prostě tam, kde žijeme, se snažit cestou trpělivosti, odpuštění, shovívavosti, oběti, žít pro druhé. A takovým způsobem se snažit o dobro. Toto vám ze srdce přeji.